V posledním kole první poloviny nadstavbové části nás čekal tradiční dlouholetý rival tým SK Kunšovec, se kterým jsme odehráli nespočet férových a zajímavých zápasů. Vzhledem k tomu, že z důvodu působení každého z týmů v jiných výkonnostních ligách, jsme se střetli po dlouhé době, tudíž se na zápas těšili a zároveň byli plni očekávání.  Bohužel již při rozbruslení bylo jasné, že místo kunšovce proti nám nastoupí jakési seskupení třebíčských  „odpadlíků“ výkonnostního hokeje doplněných o třebíčské a místní amatérské hráče, které s původním týmem SK Kunšovec nemá již nic společného. Naštěstí alespoň na pár prstech jedné ruky se dalo napočítat pár hráčů, kteří se mihli i v meziříčském amatérském hokeji a snad měli tedy s kunšováky někdy co dočinění. O to víc zaráží vystupování vedoucího týmu na schůzích městské ligy, kde se snaží ostatní kárat o posilování týmů „exligovými“ hráči a tvrdošíjně se brání jakékoliv konfrontaci s nejlepšími týmy celé MHL kvůli výkonnosti a tvrdé hře týmů z extraligy.

Ke dnešnímu zápasu jsme navíc byli nuceni nastoupit jen v osmi lidech, zraněním zdecimovaný náš tým tak velké ambice před začátkem zápasu neměl.

Od zahájení zápasu na nás protivník vlétl agresivní hrou na hranici únosnosti a tak bylo jasné, že dnešní zápas o hokeji moc nebude. Hra se rozkouskovala na množství soubojů, neférových zákroků, slovních provokací, prakticky vše bez jakéhokoliv trestání ze strany rozhodčích. Ani nám neslouží ke cti, že jsme na soupeřovu hru přistoupili a vzhledem k  počtu účasti hráčů na střídačkách bylo jasné, komu tento způsob hry bude více vyhovovat.  Góly na sebe nenechaly dlouho čekat, ale padaly prakticky jen do naší sítě. Postupně jsme tedy v první polovině prohrávali až 0:5, po gólech ve 4, 16, 18, 20 a 35 minutě. Dvě minuty před koncem první půle se nám alespoň po pěkném pasu od Pajina a úniku Pepíka podařilo snížit hrozivě vypadající skóre. V průběhu první poloviny do zápasu nastoupil na pár minut i náš opožděný devátý hráč jara, který však bohužel vydržel na hříšti jen 5minut, kdy po naražení soupeřovým hráčem na mantinel došlo k nezaviněnému zranění a musel být odvezen do nemocnice na vyšetření. Potkalo nás tedy další již 4 zranění dlouhodobého rázu. Po tomto nešťastném, ale neúmyslném  incidentu se hra alespoň na chvíli uklidnila a naštěstí se začal alespoň od druhé poloviny hrát slušnější hokej. Nezbývalo než zvednout hlavy a zkusit dohrát zápas pokud možno bez dalšího zranění.