Do již zmiňovaného letošního třetího zápasu proti týmu z Vídně jsme nastoupili konečně na dvě kompletní formace a na lavičce dokonce s naším kapitánem v dnešní pozici náhradníka. Ten  si nakonec oblékl rozhodcovský dres a rozšířil tak počet sudí na dva. Dlouhodobě se nám  proti Vídni nedaří, již pět posledních zápasů jsme proti Vídni nezískali ani bod. 

Úvod utkání jsme překvapivě hýřili aktivitou, asi jsme chtěli ukázat, že  náš chabý výkon z posledního utkání byl spíše vyjímka.  Hned na začátku jsme se dostali do několika šancí a dokonce ve čtvrté minutě se nám podařilo i skórovat.  To si při našem protiútoku z naší poloviny vyměnili puk  Pepík V., Milda S. a opět Pepík, který projel mezi obránci jak "nůž máslem" a svůj nájezd zakončil střelou nad beton do pravého spodního rohu.  Suprová podívaná, i tak by se dala nazvat tato akce. V další fázi utkání se odehrával tuhý boj o střední pásmo, my jsme stále drželi svůj standard a hráli velmi dobrý hokej, avšak nevyužili jsme minimálně dvě až tři tutové šance. Přibližně v 18.minutě utkání jsme inkasovali vyrovnávací gól, jak již téměř v každém zápase, hrubka za naší brankou, nevyhození puku a před bránou nepokrytý útočník. Od tohoto momentu se aktivita v utkání začala přelévat na stranu Vídně, soupeř nás postupně tlačil před naši svatyni, kde nás však držel nad "vodou" náš Karel.  Soupeř k našim hráčům začal více přistupovat, lépe bruslil, už jsme neměli tolik "volnosti" a naše útočné akce už nebyli ani tak nebezpečné jak v úvodu utkání. Takže jsme i logicky dostali další gól. To běžela 28. minuta, vyhráli jsme sice vhazování v našem obranném pásmu, domácí svým napadáním nám puk však sebrali a gólově udeřili. Do konce první půle se toho již mnoho neudálo, tedy alespoň co se týče gólových aktivit, takže jsme do šaten odcházeli za sice nepříznivého, ale stále hratelného skóre.

Od začátku druhé půle jsme se snažili na soupeře vyrukovat s taktikou  hodně bruslit a co nejvíce napadat rozehrávku soupeře. V první desetiminutovce jsme to však byli my, kdo tahal za kratší konec, museli jsme čelit nejprve trestnému střílení za zalehnutí puku před naší bránou a přesilovce týmu SK. V obou případech předvedl své schopnosti Kája v naší bráně. Bohužel nám se nedařilo stále vstřelit vyrovnávací gól a většina akcí nebyla dotažena tak, jak by si asi všichni naši hráči představovali. A tak to byla opět Vídeň, která vstřelila gól. Běžela 53.minuta, my jsme propadli na útočné modré a na naši branku se řítili dva útočníci týmu SK. Jak to skončilo, bylo již řečeno. O pět minut později jsme prohrávali již o tři branky, když se opět před naší bránou objevil volný útočník, který nadvakrát překonal našeho brankáře. V další fázi se nám nepodařilo využít ani přesilové hry a tak se pomalu blížil konec utkání. My jsme gól již nevstřelili, domácí nepřidali a tak utkání skončilo skórem 1:4 v náš neprospěch. Tým SK si tak mohl vychutnat děkovačky od svých příznivců, kterých přišlo hojný počet.

Gratulace týmu z Vídně, dnes nás soupeř přehrál, i když úvod utkání tomu nenasvědčoval. Bohužel jsme vyklidili pole velmi brzy, ke všemu nám na ledě chyběl ke všemu krůček, soupeř byl jednoduše nad naše síly.

Za jednotlivce, těžko někoho vyzdvihovat, snad jen výkon našeho brankáře snesl vyšší známky kvality.

Avšak hlavu vzhůru, přece jen vždy není posvícení.