Ve čtvrtek 19.2.2009 v 20:30 hod jsme nastoupili k našemu poslednímu utkání základní části letošního ročníku EML 2008/09 a nečekal nás určitě žádný lehký soupeř.

Na led proti nám vyjel tým Sanborn VM, který se po rozpačitém úvodu soutěže dere stále a stále dopředu a určitě bude i patřit k aspirantům na vítěze letošního ročníku EML. Však byl také vítězem předchozích dvou ročníků ML, takže má cíle i letos určitě vysoké. Po odehraném 21.kole týmu Sanbornu patří  šestá příčka s pozitivní bilancí 11 vítězství, 4 remízy a 6 proher.
Na tento TOP tým neumíme zahrát, i  naše celková bilance však není  až tak hrozivá (statistická bilance 5:5, 4:3, 1:7, 2:8, 1:4). Tedy první letošní utkání jsme prohráli 1:4.

Vzhledem k tomu, že k utkání jsme měli několik omluvenek, byli jsme po dlouhé době nuceni zápas odehrát jen na kompletní dvě pětky.  Před posledním zápasem základní části bylo již o všem podstatném rozhodnuto, a proto zápas měl sloužit jen jako poslední zkouška před zahájením rozhodujících bojů nadstavbové části. I proto mrzí spousta omluvenek, zvláště v době, kdy se na led dostáváme prakticky jednou za čtrnáct dní. Tento fakt nerozehranosti se projevil v první polovině úvodní části, kdy jsme odolávali velkému tlaku soupeře a mohli jsme být rádi, že ve dvacáté minutě se gólový brankostroj soupeře zastavil na milosrdných 0:3. Branky padali v šesté, čtrnácté a sedmnácté minutě, po nádherně strojově zakončovaných akcí soupeře, nejvíce může mrzet třetí gól, který padl při naší přesilové hře. Poté se nám naštěstí podařilo tlak soupeře utlumit a postupně jsme začali vystrkovat růžky i my. Především obranná dvojice Raďa s Pepou se vydatně zapojovala do útočných akcí a tím jsme si vytvořili i několik šancí, ze kterých vyplynuli dvě naše gólové akce. V prvním případě Raďas nádherně vyvezl puk do útočného pásma a PepíkV už neměl problém se zakončením. Gól z dvacáté první minuty nám vlil optimismus do žil, a soupeřovu branku jsme začali ohrožovat stále častěji. Při dalším povedeném sólu druhého našeho beka elitní formace PepanaN se puk přes PepíkaV dostal až k našemu střelci par excelence PavloviP a ten neměl problém zakončit. Tyto naše dva góly padly v rozmezí tří minut. Do konce třetiny byla hra vyrovnaná z několika šancemi na obou stranách. Bohužel před odchodem do šaten jsme inkasovali ještě jeden gól, kdy se nám nepodařilo vyhodit puk z obranného pásma, čehož soupeř dokonale využil. I přesto jsme do kabin odcházeli s přijatelným výsledkem 2:4.

Do druhé poloviny jsme chtěli co nejdéle držet přijatelný stav a pokusit se soupeři znepříjemnit cestu za vítězstvím. Bohužel jako již tradičně jsme zaspali začátek a během osmi minut jsme třikrát inkasovali, v té době po brankách ve 43, 47 a 48minutě byl stav na ukazateli 2:7 a vypadalo s námi na vhození ručníku do ledového ringu. Na rozdíl od minulých zápasů jsme se však nesesypali, ale bojovností a za pomoci neustálého neúnavného povzbuzování našeho dnešního kouče Bořka jsme se opět vrátili do hry. Zápas v prostřední části druhé půle jsme herně vyrovnali a nebýt výborných zákroků sanbornského gólmana Komajza, nemuselo skončit jen u dvou gólů, které se nám podařilo vstřelit. Především nás musí mrzet zahozené nájezdy, ale doufám, že úspěšné zakončování si necháváme na důležitější zápasy. Góly se podařilo vstřelit našim střelcům elitního komanda pavlovi a pepíkovi. Branky padali v 52 a 68 minutě. Soupeř za stavu 4:7 malinko znejistěl a my jsme vycítili šanci na příjemný výsledek. V této fázi se hrálo nahoru a dolů a činili se především oba gólmani. Za povšimnutí stojí výborně zvládnuté oslabení tři ku pěti, kdy jsme soupeře nepustili prakticky do žádné šance. Čas rychle plynul, a když to vypadalo, že se nic na skóre nezmění, po našem zbytečném zaváhání jsme obdrželi poslední branku tohoto utkání. Tento gól padl dvě minuty před koncem utkání. Přesto výsledek a předvedená hra především od dvacáté minuty je příslibem do dalších důležitých bojů. 

MM